BOHUMIL ELIÁŠ st.

SKUPINOVÉ VÝSTAVY / JOINT EXHIBITIONS

2017 Exhibition ‘Eglass. Cultural Gold of Lower Silesia’

The Karkonosze Museum of Jelenia Góra

2017 TULáci, Empírový skleník Pražský hrad,

Kolem umění, Maloskalská galerie Josefa Jíry

2016 Kolem umění / O–kolo sztuki, Galerie

BWA Jelenia Gora, Polsko

Obrazy, grafika, skleněná plastika–

Jakub Berdych a František Hodonský,

Galerie pod Radnicí, Zlín

Skleněné městečko Železný Brod

2015 Art Safari 30 de luxe, galerie BUBEC, Praha

Art Safari Plzeň, DEPO2015 Plzeň

2011 Ekoglass festival–IV. česko–polské sympozium

uměleckého skla, Szklarska Poreba, Desná

2010 Ekoglass festival – III. česko–polské sympozium

uměleckého skla, Szklarska Poreba, Desná

2009 Ekoglass festival – II. česko–polské sympozium

uměleckého skla, Szklarska Poreba

2008 Ekoglass festival – I. česko–polské sympozium

uměleckého skla, Szklarska Poreba

SAMOSTATNÉ VÝSTAVY / SOLO EXHIBITIONS

2018 SKLOREALISMUS, Galerie Kuzebauch,

Praha (17.1.–18.3. 2018)

2017 LAHVE, Muzeum skla a bižuterie

v Jablonci nad Nisou

2016 SKLO, Sun Gallery Blue House Spa

Resort Sanssousi, Karlovy Vary

2014 Jablonec nad Nisou

2011 Jakub i Já, Wroclaw

 

ZASTOUPENÍ VE SBÍRKÁCH / PUBLIC COLLECTIONS

Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze

Museum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou

Severočeské museum v Liberci

Muzeum Karkonoske, Jelenia Gora, PL

Bohumil Eliáš st. (1937–2005) byl v kontextu české scény ateliérového skla 20. století jednou z nejvýraznějších postav, tvůrcem, který se svou mnohotvárnou originální tvorbou zapsal i do světového kontextu moderní umělecké sklářské tvorby jako nezaměnitelný autor a vážená umělecká osobnost.

Eliášův přirozený umělecký talent se rozvíjel studiem na SUPŠ sklářské v Železném Brodě, poté v letech 1957–1963 v ateliéru monumentální malby a skla prof. Josefa Kaplického na VŠ uměleckoprůmyslové v Praze. Zde měl čas rozvíjet své malířské vnímání a již od počátků dynamický styl práce s barvou, ale současně

se vyhranilo i autorovo zaměření ke sklu. Do budoucna toto vzájemné propojení výtvarných oblastí určilo nastálo podstatu Eliášovy umělecké tvorby. Zásadním mezníkem pro vývoj jeho sklářské tvorby byl rok 1975. Pro realizaci oken do gotického kostela

Panny Marie použil jako první princip horizontálního vrstvení tvarů vyřezávaných z plochého skla. Tento výjimečně efektní způsob práce se sklem následně uplatnil v řadě monumentálních realizací v architektuře. Zároveň se vrstvení desek skla stalo i jednou z hlavních poloh jeho privátní tvorby volných skleněných plastik. Nejprve byly založeny na hře plastických tvarů, modelovaných tříštivými lomy světla na hranách. Od počátku 90. let však začal uplatňovat na jednotlivých vrstvách malbu pro vytvoření efektu iluze hlubokých vnitřních prostorů ve hmotě bloku. Tvary redukoval na jednoduché válce či hranoly upravované broušením. Vznikly tak jakési stély, monumentální ve své mlčenlivé strohosti.

Malířské cítění tvořilo jednotící základ Eliášovy umělecké osobnosti a proto se paralelně vedle tvorby ze skla pohyboval i v poloze malířské. Až do poloviny 80. let měly obě polohy své specifické a odlišné výrazy. Obě výtvarné cesty se prolnuly do nové formy v roce 1985, kdy se mu naskytla příležitost uplatnit svou dramatickou malbu na vyfouknuté duté tvary. Začaly vznikat práce, využívající pro malbu prostorovou formu skleněného tvaru a uplatňující i jeho specifické světelné vlastnosti. Tato díla znamenala pro Eliáše konečné spojení malířské polohy se skleněnou plastikou.

Výchozím bodem Eliášových malovaných skleněných objektů–obrazů byly od 90. let ohýbané a reliéfně tvarované desky plochého skla. Skleněný tvar se stal nositelem malovaných kompozic, využívajících veškerou mnohotvárnost autorova originálního projevu. Sklo umožnilo malbě obejmout prostor, vneslo do ní magickou světelnou hru lazur a trojrozměrné rozvinutí do imaginativních prostorů mimo realitu objektu samého.

Umělecká tvorba Bohumila Eliáše byla od svých počátků živelnou erupcí potřeby tvořit. Nehledal nové formy pro pouhé ozvláštnění své tvorby. Volil nezvyklé postupy a spojení intuitivně, proto, že je cítil jako nutnost pro naplnění své myšlenky. Užíval si naplno expresivní barevnosti a tvarové rozmanitosti. Autorova více než čtyřicetiletá a nesmírně plodná umělecká dráha se uzavřela náhle, v momentu, kdy začínal se svým pověstným výbušným opojením z tvoření rozvíjet nové podoby své tvorby, formoval další odlišný výraz ve skle i v malbě. Jeho plastiky a obrazy zůstanou ve sbírkách desítek našich i zahraničních, veřejných i soukromých sbírek uchovány jako díla výjimečně invenčního a solitérního umělce světového formátu.

 

Mgr. Ivo Křen, kurátor sbírky skla Východočeského muzea v Pardubicích